Léčivé stromy babiček: lípa, bříza, bez černý a další poklady českých lesů

🌳 Otestujte se: Znáte léčivé stromy jako babička?

Zahrajte si naučný kvíz a zjistěte, kolik toho víte o léčivé síle stromů, které po generace rostly v českých lesích a zahradách. Vyberte obtížnost a hurá do toho!

Průvodce léčivými stromy – jak je poznaly a užívaly naše babičky

Každý z níže popsaných stromů byl v české lidové tradici ceněn pro konkrétní části a konkrétní účinky. Babičky věděly přesně, kdy a co sbírat, jak sušit a jak připravovat – a jejich znalosti se předávaly po generace ústně, z matky na dceru.

Lípa srdčitá – Tilia cordata

Lípa je neodmyslitelně spjata s českou krajinou i kulturou – je považována za náš národní strom a dožívá se i šesti set let. Pro babičky byla lípa především spolehlivou pomocnicí při nachlazení, kašli a horečce. Lipový květ se sbíral od konce května do července, vždy za suchého počasí a nejlépe ve chvíli, kdy jsou poupata ještě napůl zavřená – tehdy mají nejvyšší obsah účinných látek.

Květ lípy obsahuje flavonoidy, glykosidy, třísloviny, saponiny a kyselinu p-kumarovou, která způsobuje charakteristické vypocení. Lipový čaj tak tělo zahřeje zevnitř, podpoří vypocení, sníží horečku a zároveň uvolní zahlené dýchací cesty. Babičky ho podávaly při angíně, rýmě i zánětu průdušek. Při koupeli v lipovém odvaru se zase zklidňovala podrážděná pokožka dětí. Lípa si zaslouží i zmínku v kontextu srdečního zdraví – výtažky z květů pomáhají ředit krev a mohou preventivně působit na cévy.

Lípa srdčitá i její sestra lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) mají naprosto shodné léčivé využití. V Čechách a na Moravě rostou staré lípy u kaplí, na návsích i v alejích – jsou živou mapou osídlení krajiny. Dřevo lípy je měkké a snadno se opracovává, proto je oblíbené v řezbářství; právě z lipového dřeva se vyráběly lidové sochy světců i první dřevěné hračky pro děti.

Bříza bělokorá – Betula pendula

Bříza – ten štíhlý strom s bílou kůrou a roztřesenými větvemi – byl v babiččině výbavě především stromem jara a očisty. Každý rok na přelomu února a března, ještě před rašením listů, se do kmene nebo větvičky vložila trubička a vzácná březová míza stékala do lahve. Tato „voda stromů" obsahuje minerály (draslík, magnézium, železo), vitamíny skupiny B a C a organické kyseliny. Babičky ji pily čerstvou jako jarní kúru – čistí játra a ledviny, snižuje hladinu cholesterolu a odvádí přebytečnou vodu z těla.

Mladé březové listy sbírané v dubnu a květnu sloužily k přípravě čaje s výrazně močopudným účinkem. Byl to tradičně první lék při potížích s ledvinami, dnou, revmatismem a artrozou. Bříza totiž pomáhá tělu zbavit se nadbytečných solí a škodlivin. Zevně se březové výtažky používaly na vlasy – březová voda omezuje tvorbu lupů, zlepšuje pružnost vlasů a dodává jim lesk. Tato tradice je tak stará, že ji znali již v době římské říše.

Bříza roste v celé střední a severní Evropě na světlých, i písčitých stanovištích – najdete ji na okrajích lesů, podél silnic i na pasekách. V českém prostředí dorůstá až 25 metrů. Březové dřevo je tvrdé a pevné; tradiční březové vařečky, lžíce a kuchyňské náčiní patřily do každé hospodářské domácnosti.

Bez černý – Sambucus nigra

Bez černý byl po staletí považován za posvátný strom a v lidové slovesnosti se o něm říkalo: „Před heřmánkem smekni a před bezem klekni." Staří Slované ho sázeli u nových domovů jako ochranný strom, nevěsty ho sázely před oknem, aby měl nemocný v rodině vždy po ruce lék. Tato rostlina – keř nebo malý strom dorůstající až 7–10 metrů – je skutečně výjimečná: v léčitelství se využívají její květy, plody, listy i kůra.

Bezový květ, sbíraný v květnu a červnu za suchého dopoledne, obsahuje silice, flavonoidy, třísloviny a éterické oleje. Čaj z usušených květů ničí bakterie, podporuje pocení, snižuje horečku a uvolňuje dýchací cesty – byl to tedy klasický lék na chřipku a nachlazení. Zevně se přidával do inhalačních směsí při bolesti hlavy a zánětu dutin. Bezové sirupy z plodů (bezinek) pak babičky připravovaly na podzim: povařené černé bobule podporují imunitu, tlumí bolesti kloubů a čistí krev. Sirup se podával i při migréně. Pokud pěstujete bylinkovou zahrádku, hodí se k bezu praktické dřevěné zápichy a cedulky na bylinky od Amadea.cz, abyste vždy věděli, co kde roste.

Bez černý roste hojně na okrajích českých lesů, u cest a plotů – dáváme přednost sběru mimo frekventované silnice. V Čechách ho najdete od nížin až do středních poloh. Lidový název „lékárna chudých" vystihuje jeho dostupnost i všestrannost.

Dub letní – Quercus robur

Dub byl vždy symbolem síly a dlouhověkosti – a v lidovém léčitelství tomu odpovídaly i jeho použití. Hlavní surovinou byla dubová kůra, bohatá na třísloviny (taniny), flavonoidy a organické kyseliny. Kůra se sbírala z mladých větví na jaře před rašením listů, sušila se ve stínu a uchovávala v papírových sáčcích.

Odvar z dubové kůry měl výrazné protizánětlivé, svíravé a dezinfekční účinky. Babičky ho používaly jako koupel nohou (zabraňoval nadměrnému pocení a zápachu), na oplachování při ekzémech, prasklých patách, špatně se hojících rankách a vředech. Při hemoroidech byl studený obklad z dubového odvaru jedním z nejspolehlivějších domácích prostředků. Vnitřně se podával při průjmech a zánětech trávicího ústrojí. Dubové dřevo je neobyčejně pevné a odolné – z dubu letního se vyrábí tradiční kuchyňská a servírovací prkénka, jejichž trvanlivost přísloví o dubové síle plně potvrzuje.

Dub letní dorůstá až 35–40 metrů a dožívá se více než tisíce let. Je to typický strom nížin a pahorkatin celé České republiky. Charakteristické ostře laločnaté listy a žaludy v šálkovitých číšlích ho nespletete s žádným jiným stromem.

Vrba bílá – Salix alba

Vrba bílá je stromem niv a vodních toků – roste podél řek a potoků v celé republice a babičky ji znaly jako „přírodní aspirin". Kůra vrby totiž obsahuje salicin, glykosid, z nějž se v těle tvoří kyselina salicylová – účinná látka aspirinu. Vrbová kůra se sbírala na jaře z mladých větví, sušila a připravovala jako odvar. Byl to tradiční prostředek proti horečce, bolestem hlavy a revmatickým bolestem kloubů.

Vrba byla také stromem útěchy a paměti – v české tradici symbolizovala smutek i naději. V zahradách se vysazovala jako zásobárna léčivé suroviny i jako okrasný prvek. Vrbové proutí se tradičně využívalo v košíkářství a řezbářství. Připomíná to krásně propojení přírody, řemesla a léčení, které babičky žily každý den. Dekorativní prvky inspirované přírodou najdete i mezi dřevěnými bytovými doplňky od Amadea.cz.

Vrba bílá dorůstá 20–25 metrů, má úzké, kopinaté listy stříbřitě chlupaté na rubu (odtud „bílá"). Je cennou medonosnou dřevinou a jednou z prvních, které na jaře nabídnou pyl včelám.

Nejčastější záměny a omyly – na co si dát pozor

V lidovém bylinkářství bylo znát správně poznat strom otázkou zdraví i bezpečí. Tyto záměny se stávaly nejčastěji a některé z nich mohly mít i vážné následky.

Srovnávací tabulka léčivých stromů