Savci z lesa: Poznávací kvíz + průvodce 10 druhy lesních zvířat ČR

🦌 Kvíz: Poznáš savce českého lesa?

Vyzkoušejte naší interaktivní poznávačku – tři obtížnosti, 10 otázek, spousta zajímavých faktů. Hrají děti i dospělí!

Průvodce 10 savci českých lesů

České lesy jsou domovem desítek druhů savců. Vybrali jsme deset nejzajímavějších – ty, které máte šanci potkat na procházce Šumavou, Beskydy nebo třeba v Českém ráji.

Jelen lesní – Cervus elaphus

Jelen lesní je naším největším původním kopytníkem. Dospělý samec, tzv. jelen, dosahuje hmotnosti 150–250 kg a výšky v kohoutku až 150 cm. Samice se nazývá laň, mládě kolouch. Nejmohutnější populace žijí v hlubokých lesních komplexech Šumavy a Jeseníků.

Charakteristickým znakem je mohutné rozvětvené paroží, které samci každoročně v únoru shazují a na jaře jim narůstají nové. Paroží je pokryto jemnou kůží – tzv. lýčím – a v průběhu léta rychle roste. V říjnu, během tzv. říje, naplňují lesy dunivý řev jelenů soupeřících o harém laní. Tento zvuk se tradičně pojí s podzimními lesy Vysočiny nebo Krušných hor. Dřevo z buků a dubů, u nichž jeleni ohryzávají kůru, Amadea využívá na výrobu kuchyňských prkének a servírovacích desek.

Srnec obecný – Capreolus capreolus

Srnec obecný je nejhojnějším kopytníkem v Česku – žije prakticky v každém koutu naší krajiny od nížin po horské lesy. Samec je srnec, samice srna, mládě srnče. Váha se pohybuje mezi 15–30 kg.

Na rozdíl od jelena je srnec výrazně menší a má jednoduché paroží nejvýše s třemi výsadami. Charakteristickým znakem jsou velká bílá nebo žlutavá zrcadla na zadku, která mláďata instinktivně sledují při útěku za matkou. Srnci jsou solitérní – na rozdíl od jelenů netvoří stáda. Vídáme je nejčastěji za svítání a soumraku na okrajích polí a lesních pasek po celé ČR.

Liška obecná – Vulpes vulpes

Liška obecná je naší nejrozšířenější šelmou a zároveň jedním z nejinteligentnějších živočichů středoevropských lesů. Obývá jak husté lesy, tak zemědělskou krajinu, a v posledních dekádách stále více i okraje měst – Prahy, Brna nebo Olomouce.

Jde o všežravce s mimořádně pestrou dietou – loví myši a hraboše, sbírá lesní plody, žížaly, hmyz i mršiny. Její rudá srst, bílé podbradí a nápadně velký chvost s bílou špičkou jsou nezaměnitelné. Liška je noční a soumračný živočich, ale v klidných oblastech ji vídáme i ve dne.

Jezevec lesní – Meles meles

Jezevec lesní je největším zástupcem čeledi lasicovitých v Evropě. Žije v rozsáhlých norách – tzv. jezevinách – které buduje na svazích lesních kopců po celé ČR. Nory předává z generace na generaci a některé komplexy jsou staré stovky let.

Jezevec je všežravec – jí žížaly, hmyz, ovoce, houby, malé obratlovce i mršiny. Před zimou přibírá výrazné tukové zásoby a upadá do nepravého zimního spánku, ze kterého se za teplých dnů probouzí. Jeho charakteristické černo-bílé pruhování na hlavě slouží jako varovný signál – jezevec má velmi silné pižmové žlázky.

Prase divoké – Sus scrofa

Prase divoké, česky také divočák, je jedním z nejúspěšnějších savců v ČR. Stavy se v posledních desetiletích výrazně zvýšily a divočáci dnes žijí i v okrajích velkých měst. Samec se nazývá kanec, samice bachyně, mládě sele nebo kňour.

Prase divoké je dokonalý všežravec s mimořádně citlivým čichem. Vytváří podmínky pro prorůstání nových stromů rýváním půdy, kde zanechává úžlabiny vhodné pro klíčení semen. Lesní hospodáři to vnímají rozporuplně – rýváním také ničí lesní porost a zemědělské kultury na okrajích lesů.

Veverka obecná – Sciurus vulgaris

Veverka obecná je snad nejoblíbenějším lesním savcem u nás – svižná, pohyblivá a vizuálně nezaměnitelná. Obývá listnaté i jehličnaté lesy od nížin po horské polohy, a v parcích velkých českých měst ji vidíme denně. Zbarvení srsti se velmi liší – od jasně rezavé přes tmavohnědou až po téměř černou.

Veverka je vegetarián – živí se ořechy, žaludy, šiškami, pupeny a houbami. Na zimu si vytváří zásoby, které ukrývá do země nebo stromových dutin. Zajímavostí je, že část ukrytých zásob nikdy nenajde – a tím paradoxně pomáhá šíření stromů. Její stromový způsob života je zrcadlem kvality lesa. Dřevo dubu, jehož žaludy veverky hromadně sbírají, zpracovává Amadea do dřevěných misek a servírovacích doplňků.

Kuna lesní – Martes martes

Kuna lesní je elegantní lasicovitá šelma s mimořádnými šplhacími schopnostmi. Na rozdíl od příbuzné kuny skalní obývá výhradně lesní prostředí a je vázána na přítomnost starých stromů s dutinami nebo hnízd velkých ptáků. Vyskytuje se v lesích po celé ČR, hojnější je v hornatých oblastech.

Kuna lesní je převážně masožravá – loví veverky, ptáky, ještěrky a myši. Obratně se pohybuje korunami stromů a dokáže pronásledovat veverku i ve výškách desítek metrů. Klíčovým poznávacím znakem je žlutooranžová skvrna na hrdle – na rozdíl od kuny skalní, která má skvrnu bílou.

Vydra říční – Lutra lutra

Vydra říční je přísně chráněný druh, který se v ČR vrátil ze stavu těsně před vyhynutím. Dnes obývá čisté toky po celém území – Otavu, Berounku, Moravu i šumavské říčky – a stala se symbolem revitalizace naší přírody. Vydra je lasicovitá šelma dokonale přizpůsobená vodnímu životu.

Denně sní přibližně 1–1,5 kg ryb. Srst vydry je zázrak – hustý podsad nepropouští vodu k pokožce a vytváří tepelnou izolaci i při dlohodobém pobytu ve studené vodě. Vydra je samotář s rozsáhlým teritoriem – samci obhajují úseky toků o délce 20–40 km. Setkání s vydrou patří mezi největší zážitky z přírody v ČR, ale vyžaduje trpělivost a brzkostní vycházky k vodě.

Rys ostrovid – Lynx lynx

Rys ostrovid je největší kočkovitá šelma střední Evropy a jeden z nejvzácnějších savců ČR. Jde o přísně chráněný druh, jehož česká populace čítá odhadem 70–100 jedinců soustředěných zejména na Šumavě a v Beskydech. Po staletích pronásledování se rys v ČR díky ochraně pozvolna vzpamatovává.

Rys loví převážně srnce a jeleny, ojediněle lišky nebo divoká prasata. Je výjimečně plaché zvíře – přes relativně velké teritorium (stovky km²) ho lidé vídají výjimečně. Charakteristické jsou ušní chomáče, skvrnitá srst a krátký ocas. Rys nepovažuje člověka za potravu – setkání s ním je velkou přírodní raritou, nikoli nebezpečím.

Ježek západní – Erinaceus europaeus

Ježek západní je jedním z nejstarších savčích linií – předci ježků žili na Zemi před 15 miliony let a jejich tělesný plán se od té doby příliš nezměnil. Obývá lesy, zahrady a parky po celé ČR, kde je cenným pomocníkem – loví hlemýždě, žížaly, stonožky i myši.

Ježek je noční živočich a na zimu upadá do pravého hibernačního spánku – jeho teplota klesá na 1–5 °C a srdce tluče jen 20× za minutu. Pro přežití zimního spánku potřebuje dosáhnout hmotnosti alespoň 500 g. V zahradách mu pomůžeme hromadou listí nebo kompostem, kde přezimuje. Pokud vás zahradničení baví, na dřevěných bedýnkách Amadea si ježek rád udělá zimní příbytek pod vyvýšeným záhonem.

Nejčastější záměny – pozor na ně!

Srovnávací tabulka: 10 savců lesa

Časté otázky o savcích českých lesů