Můry České republiky – poznávačka a průvodce nočními motýly

Poznávačka: Otestujte znalost českých můr

Umíte rozeznat lišaje šeříkového od lišaje oleandrového? Víte, která česká můra má největší rozpětí křídel v celé Evropě? Zjistěte to v kvízu – vyberte obtížnost a startujte!

Průvodce nejzajímavějšími českými můrami

Představujeme osm druhů, které lze v České republice pozorovat nebo o nichž by měl vědět každý milovník přírody. Zahrnujeme i vzácné chráněné druhy a zástupce různých čeledí – od pyšných lišajů přes elegantní stužkovce až po přástevníky pestré jako motýli.

Lišaj šeříkový – Sphinx ligustri

Lišaj šeříkový patří mezi největší a nejkrásnější noční motýly Čech. Dospělý motýl má rozpětí křídel 90–120 mm; přední křídla jsou hnědá s tmavými žilkami, zadní nápadně růžová s tmavými pruhy. Letí od června do července a navštěvuje za soumraku kvetoucí šeříky, petúnie či tabák, přičemž čerpá nektar za letu jako kolibřík.

Housenka je zelená s fialovými šikmými pruhy po bocích a nese typický zahnutý „roh" na konci těla – charakteristický znak celé čeledi Sphingidae. Živí se listy šeříku, ptačího zobu, jasanu a ligustru. Kuklí se v zemi, kde přezimuje. Druh je rozšířen po celé střední Evropě a ve vhodných biotopech – zahradách, parcích a lesních okrajích – není vzácný.

Martináč hrušňový – Saturnia pyri

Martináč hrušňový je největším motýlem Evropy – rozpětí křídel dosahuje 105 až 160 mm. Na každém ze čtyř křídel se skví velký oční flek s černým středem, který slouží k odstrašení predátorů. Dospělé motýly nejí vůbec – po vylíhnutí žijí jen několik dní, jejichž jediným cílem je rozmnožení.

V České republice jde o kriticky ohrožený druh – v červeném seznamu figuruje jako téměř vyhynulý. Ojedinělé výskyty byly zaznamenány zejména na jižní Moravě v teplých, keřnatých biotopech a starých ovocných sadech. Housenka dorůstá 10 cm a je jasně zelená s modrými bradavkami; živí se listy ovocných stromů, vlašských ořechů nebo jasanu. Silnou hrozbou jsou pesticidy postřikované ovocné sady a umělé osvětlení, k němuž se motýl slétá a ničí se.

Martináč Pavel – Saturnia pavonia

Martináč Pavel je na rozdíl od svého příbuzného hrušňového v Česku poměrně běžný. Samci létají přes den v dubnu a květnu a jsou nápadní oranžovými zadními křídly s modrým očním flekem – lze je snadno splést s denním motýlem. Samice jsou větší, šedavé a létají pouze v noci. Oba pohlaví sdílejí impozantní hřebenovité tykadlo, jímž samci zachycují feromony samice na vzdálenost několika kilometrů.

Housenky jsou polyfágní – živí se vřesem, maliníkem, hlohem, lískovníkem a desítkami dalších rostlin. Jsou proto typické pro vřesoviště, rašeliniště a světlé lesy, kde přežijí i v drsnějších podmínkách horských poloh Krušných hor či Šumavy. Kokony přezimují těsně u země a jsou skvěle maskovány.

Stužkavec modrý – Catocala fraxini

Stužkavec modrý patří k největším zástupcům čeledi Erebidae a je naší nejhezčí stužkovkou. Přední křídla jsou dokonale šedá s jemnou tmavou kresbou – skvěle napodobují kůru jasanu nebo topolu, na nichž druh odpočívá. Jakmile je vyrušen, bleskově odhalí zadní křídla s výraznou modrou nebo fialovo-modrou páskou na černém podkladu – tzv. flashové zbarvení, které zmate predátora.

Létá od července do září v lužních lesích a alejích podél řek – v Česku zejména v Polabí, Pomoraví a lužních lesích jižní Moravy. Housenky se líhnou brzy na jaře, živí se listy jasanu a topolů a jsou velmi obtížně k nalezení díky zelenošedé barvě. Tento druh je jednou z inspirací pro název celé skupiny – česky „stužkovci" odkazuje na barevnou pásku zadních křídel.

Lišaj oleandrový – Daphnis nerii

Lišaj oleandrový je migrant – v Česku se nevyskytuje trvale, ale každoročně k nám zalétají jedinci ze středomoří a severní Afriky, nejčastěji v srpnu a září. Je to jeden z nejbarevnějších evropských lišajů: křídla jsou pokryta mozaikou zelené, bílé a růžové barvy v geometrickém vzoru. Tělo je nápadně zelené s bílými skvrnami.

Housenka je zelená nebo hnědá s modrým či žlutým očním flekem poblíž hlavy – vizuálně napodobuje hadí hlavu. Živí se listy oleandrů, zimozeleně a dalších subtropických rostlin; v Česku může výjimečně přežít na zahradních oleandrech. Druh je pro entomology velkou raritou – nález je vždy vzrušující událostí. Pokud pěstujete oleandry na balkóně nebo zahradě v Praze či Brně, máte šanci – motýl se tu objevuje nejčastěji.

Přástevník medvědí – Arctia caja

Přástevník medvědí je nejznámějším zástupcem čeledi Arctiidae v Česku. Přední křídla jsou hnědá s bílou kresbou připomínající nepravidelnou mozaiku, zadní jsou sytě oranžová s modrými nebo černými fleky – výstražné zbarvení signalizuje predátorům, že druh je jedovatý (nebo alespoň nepříjemně chutná). Rozpětí křídel dosahuje 45–80 mm.

Housenka – lidově zvaná „vlňáček" – je pokryta dlouhými, hustými chlupy v kombinaci černo-červeno-hnědé barvy. Je extrémně polyfágní: živí se listy kopřiv, štovíků, hluchavek, maliníku a desítek dalších rostlin. Přástevníci jsou noční, ale housenky lze vidět přes den jak se prohřívají na slunci. Druh je v Česku relativně hojný, ale v posledních dekádách ustupuje v intenzivně obhospodařované krajině. Oblíbená lokalita je každý mezní pás, louka s kopřivami nebo zahrada s bylinným podrostem – pokud máte na zahradě bylinkový záhon, máte šanci přástevníka potkat. Pro nadšence péče o bylinky nabízí Amadea.cz praktické zápichy a cedulky na bylinky, které pomohou přehledně označit vaše bylinné záhony.

Lišaj borový – Sphinx pinastri

Lišaj borový je specialista – jeho housenky se živí výhradně jehličím borovic a vzácněji smrků. Proto ho naleznete téměř výhradně v borových lesích a na písčitých půdách nížin – typicky v Českolipsku, Dokesku, středních Čechách nebo Bílých Karpatech. Dospělý motýl je šedý s tmavými pruhy, díky nimž dokonale splývá s borovou kůrou; letí v květnu a červnu.

Housenka je zelená s podélnými světlými pruhy a karmínovým rohem na konci těla. Oproti příbuznému lišaji šeříkovému je housenka lišaje borového vidět jen na jehličnanech. Druh je v Česku méně hojný než lišaj šeříkový, ale v borových monokulturách může být lokálně početnější. Větší výskyty jsou hlášeny každých několik let ze severních a středních Čech.

Můra smrtihlávková – Acherontia atropos

Můra smrtihlávková je jednou z nejznámějších a nejstrašidelnějších můr světa – na hrudi nese vzor připomínající lidskou lebku, podle níž dostala vědecké i české jméno (Acherontia = řeka mrtvých, atropos = nepřekročitelná). Patří do čeledi Sphingidae, je tedy příbuzná lišajům, a dosahuje rozpětí křídel 95–135 mm. Je to migrující druh – každoročně k nám přilétají jedinci ze severní Afriky a Středomoří.

Druh je fascinující i akusticky: dospělý motýl vydává při vyrušení pronikavý pískavý zvuk vdechováním vzduchu přes sosák – jde o jeden z mála motýlů vůbec, kteří vydávají slyšitelné zvuky. Housenky se živí bramborovými a lihovými listy a mohou škodit na bramborových polích; dospělí motýli jsou schopni pronikat do včelstev a krást med. Legendární záběry z thrilleru Mlčení jehňátek sice zobrazovaly jiný druh (Manduca sexta), ale díky nim se smrtihlávková dostala do povědomí celosvětové kultury.

Nejčastější záměny a jak se jim vyhnout

I zkušení přírodovědci si někdy pletou příbuzné druhy. Tři nejčastější záměny u českých můr:

Srovnání vybraných českých můr

Časté otázky o českých můrách