Noční život lesa: průvodce tajemným světem po setmění

🌙 Kvíz: Poznáš noční živočichy lesa?

Průvodce nočními živočichy českých lesů

Kdo všechno se skrývá ve stínu stromů po setmění? Poznáme sedm nejcharismatičtějších nočních obyvatel našich lesů – od mocných dravců přes tiché savce až po nenápadný, leč nesmírně důležitý hmyz.

Puštík obecný (Strix aluco)

Puštík obecný je nejrozšířenější sova českých lesů. Obývá listnaté i smíšené porosty od nížin až po podhorské oblasti Šumavy a Krkonoš, a jako jediná sova dokáže lovit takřka v absolutní tmě – výhradně díky sluchu. Jeho asymetricky uložené uši zachytí i nejtišší šustění myši v listí.

Hlas puštíka – hluboké „hú-hú-húúú" – patří k nejikoničtějším zvukům nočního lesa. Samec teritoriálně volá celé hnízdní období od podzimu do jara, samice odpovídá ostřejším „kévít". Hnízdo si puštík nezakládá, ale obsazuje dutiny starých stromů nebo opuštěná hnízda kání a vran.

Jako vrcholový predátor malé trofické sítě hraje puštík klíčovou roli v regulaci populací hlodavců. Zjistit, co jedl, pomáhají vývržky – stlačené chlupy, kosti a peří, které sova vyvrhne z pařátu. Nalezení vývržků pod starými duby nebo buky je spolehlivou stopou puštíka.

Netopýr velký (Myotis myotis)

Netopýr velký je největší středoevropský netopýr – rozpětí křídel může dosáhnout 43 cm. V českých lesích loví především nad zemí, kde zachytává velký hmyz a stonožky přímo z půdního povrchu. K lovu využívá echolokaci: vydává ultrazvukové pulzy a z jejich odrazu sestaví přesný 3D obraz okolí.

Přes den se netopýr velký skrývá v dutinách stromů, na půdách budov nebo v jeskyních. Zimuje v podzemí – v přirozených jeskyních Moravského krasu nebo ve sklepích hradu Kokořín jsou každoročně sčítány stovky jedinců. Všechny druhy netopýrů jsou v České republice zákonem chráněny.

Jezevec lesní (Meles meles)

Jezevec lesní je největší šelma čeledi lasicovitých žijící v Česku. Jeho nora – nýr – je architektonickým skvostem: systém chodeb a komor sahá do hloubky i přes 5 metrů a může mít desítky vchodů. Nýry jsou využívány generacemi jezevců po celá desetiletí, přičemž jezevci nory pravidelně čistí a vynášejí ven starou stelivo.

Noční aktivitou jezevec kompenzuje svůj špatný zrak mimořádně vyvinutým čichem – dokáže vycítit žížalu hluboko v půdě. Žere vše: žížaly, hmyz, hlodavce, plody, houby, obilí i mrtvou zvěř. Před zimou ztloustne na dvoj- až trojnásobek letní hmotnosti, ale na rozdíl od sysla pravý zimní spánek nespí – jen se v chladných měsících málo pohybuje.

Zajímavostí je jeho extrémní čistotnost. Jezevec si zakládá oddělené „záchodové jamky" daleko od nory a noru pravidelně dezinfikuje větvičkami aromatických bylin. Na dřevěných puzzle z Amadea.cz najdete i motivy lesních živočichů, které si děti mohou sestavovat a při tom se učit.

Ježek západní (Erinaceus europaeus)

Ježek patří k nejstarším savčím liniím Evropy – jeho předkové chodili po zemi již před 15 miliony let prakticky ve stejné podobě. Každá z jeho 5 000–7 000 tuhých dutých ostnic je ve skutečnosti modifikovaný chlup plněný vzduchem. Ježek je schopen v jedné noci ujít i 3 km při hledání potravy v lesích Polabí nebo v parkových lesích Prahy.

Ježek není jen roztomilý – je to zkušený predátor. Loví žížaly, slimáky, brouky, myši a příležitostně i malé hady. Jeho odolnost vůči jedu zmije obecné je pozoruhodná: dávka jedu smrtelná pro člověka ježkovi neublíží. Zimní spánek přečkává zahrabaný v hromadě listí, a právě proto jsou zahradní hromady klestí a listí pro přírodu tak cenné.

Srnec obecný (Capreolus capreolus) – noční pastva

Srnec je sice aktivní i za dne, ale největší intenzitu pohybu vykazuje v soumraku a v noci. V noci se srnci bez obav přesouvají na lesní pastviny, louky nebo zemědělské okraje, kde se v šeru Vysočiny nebo jižních Čech mohou pást v relativním bezpečí. Jejich oči mají výjimečně velký poměr tyčinek (fotoreceptorů pro šero) k čípkům.

Srnec je „browser" – spíše vybírá jednotlivé kousky než aby pasl trávu. Upřednostňuje listy keřů, výhonky, plody a lesní byliny. V zimě je zásadním zdrojem potravy kůra stromů, na níž ostřením paroží zanechává výrazné stopy. Pokud v lese uvidíte ráno na travinách tzv. „srnčí dráhu" – otlačenou stezku v rose – víte, kde zvíře v noci chodilo.

Kuňka obecná (Bombina bombina)

Zvuk letní noci v zaplavených lužních lesích jihovýchodní Moravy bez kuněk prostě není kompletní. Jejich rytmické „kun-kun-kun" zní od dubna do července a může pokračovat i hodiny po setmění. Kuňka obecná patří k ohroženým druhům – je chráněna evropskou legislativou a vázána na teplé nížinné vodní plochy s bohatou vegetací.

Výstražné zbarvení: svrchní strana kuňky je nenápadně hnědá a splývá s bahnem, ale při ohrožení kuňka prohne tělo a odkryje ohnivě červenooranžové břicho. Tento reflex – tzv. „unken reflex" – upozorní predátora na jedovatost kůže.

Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos)

Největší noční motýl české fauny je obdivuhodným cestovatelem – migruje každé léto z Afriky přes Středomoří až do středoevropských lesů, kde nocemi poletuje kolem lip, brambořišť a tabáku. Kresba lebky na hrudi mu dala jméno i nesmrtelnost v literatuře a hororu.

Lišaj smrtihlav je jedním z mála motýlů schopných vydávat zvuk – při vyrušení pípá díky deformaci vzduchové membrány v ústech. Tato schopnost mu umožňuje i mimikry: napodobí zvuk matky-včelí královny, infiltruje úl a krade med. Housenky žijí na rulíku zlomocném a dalších lilkovitých – což jim dodává odolnost vůči jedům alkaloidů.

Pro milovníky nočních motivů přírody jsou skvělou volbou dřevěné dekorace z Amadea.cz – motivy motýlů, sov a lesa nechybějí ani v naší kolekci ručně vyráběných produktů z domácích dřevin.

Nejčastější záměny a mýty o nočních živočiších

Přehled: noční živočichové českých lesů

Časté dotazy o nočním životě lesa